RC Rally Brno

Řada z Vás se zajímá o RC dráhu v Nebovidech. Kdy už se tam pojede, jak to bude vypadat, jak je to veliké a jaký tam bude povrch.

Něco Vám o těch Nebovidech řeknu ...

Pozemek byl původně bikrosovou dráhou, kterou zbudoval a léta udržoval "děda" Rovný (shoda příjmení s Petrem a Honzou Rovnými není náhodná!). Vzhledem k tomu, že se po dráze již, kromě místních výrostků už léta nikdo neproháněl, přišel Petr Rovný s myšlenkou zde postavit něco pro nás, pro lidi postižené RC rally. A to je to, proč jsme zakotvili v Nebovidech, malé vesnici u Brna. U Brna proto, aby to měli "brňáci" blízko a nemuseli jezdit moc daleko.

Možná stojí za zmínku zrekapitulovat co se v Nebovidech od doby (srpen 2013), kdy jsem dlouhodobě pronajal pozemek za účelem vybudování RC rally dráhy, stalo. Částečně to dokladuje fotogalerie, kterou jsme s Monkeym pro tyto účely zřídili, aby jsme mohli širokou veřejnost informovat o průběhu prací a nalákali tak případné příznivce RC rally z Brna a okolí.

V Nebovidech jsme začali velkolepě 10. srpna roku 2013, kdy jsme po dohodě s panem starostou uspořádali RC prezentaci našich záměrů na místní oslavě ku příležitosti stého výročí založení zdejší školy. Naše prezentace a provizorní dráha měla poměrně slušný ohlas a řada tatínků se přiznala, že nějaký ten model doma vlastní a dokonce ne ze supermarketu, ale i s podvozkem Tamiya a možná to s námi někdy zkusí.

Samotný pozemek není až tak velký ani tak malý, zkrátka tak akorát pro naše záměry. Návrhu dráhy se hbitě ujal Monkey a vytvořil plán hodný Hermana Tilkeho. Pozemek je značně členitý, nabídl řadu teréních nerovností a mimo jiné umožnil vybudovat menší rally crosovou dráhu pro občasné "vyblbnutí".
V tu chvíli se zdálo, že vše bude dílem pár měsíců, a že do konce roku bude dráha připravená pro první testy a začátkem roku 2014 pak pojedem první závod.
Následovalo vyznačení úseků reflexním spayem a termín první brigády. Smělé plány se však rozplynuly hned po prvním kopnutí do země. Původní dráha byla totiž vystavěná z navážky stavební suti a jiného nepotřebného odpadu a bylo hned jasné, že to jen tak snadno nepůjde. Nebovidy jsou navíc v době léta vyloženě suchým vrškem a prší tu jen velice zřídka, pokud vůbec. Půda tvrdá jako kámen a strašné sucho.

Skutečnost, že práce nebudou postupovat tak rychle jak by měly nám sebrala vítr z plachet, ale někdo přišel s nápadem využít síly strojů a povolat stavební techniku. Využili jsme blízkosti místního stavaře a povolali jsme na příští brigádu tzv. "bobka", který za dobu 5-ti hodin odvedl práci, která by nám v počtu aktivních brigádníků trvala minimálně půl roku.
I tak bylo potřeba využít hrubou lidskou sílu, upravit vytvořené cesty a odvozit hlínu. S nástupem podzimu jsme se ještě v Nebovidech občas potkali na brigádě při dotváření některých částí a sekání trávy. Nastala zima a dráha v Nebovidech osiřela.

S příchodem jara jsme se do Nebovid vrátili, tentokrát vyzbrojeni strunovými sekačkami a křovinořezem, aby jsme plochu připravili na další práce.
Na příští brigádu jsme zapůjčili silný kultivátor a Monkey opět dokreslil zbývající část. Ani s motorovou technikou to nebylo úplně jednoduché, ale za jednu sobotu jsme toho nakonec zvládli celkem dost a začali jsme přemýšlet o povrchu dráhy a především objemu prosívky, kterou bude nutné do Nebovid dopravit. Musím říct, že původní smělé odhady vzali za své, když se na místo dostavil protřelý stavař Petr Zvejška a okem odborníka odhadl množství na několik desítek tun. Předběhnu a řeknu, že jeho odhad byl přesný.

Nebylo na co čekat, na další brigádu přijely tři nákladní vozy a přivezly asi 16 tun skalní prosívky, kterou jsme nechali pomoci několika dělníků najatých z východu rozvozit po trati. Jaké bylo naše zděšení, když jsme zjistili, že máme pokrytou slabou polovinu již připravených cest a další se ještě budou budovat.

Měli jsme štěstí, že se nad Nebovidama během přívalových dešťů dostalo také pár kapek a prosívka mohla ztvrdnout a usadit se.
Následovala krátká brigáda na sečení trávy a dodělání již téměř hotových cestiček. Vypadalo to slibně a tak jsme se odhodlali k další várce prosívky, opět cca. 16 tun.
V neděli 10. srpna jsme se v poměrně hojném počtu sešli nad třemi hromadami šedé prosívky, rozvozili je na zbytek připravených cestiček, dobudovali a upravili již hotové úseky a se spokojeností sedláka, který právě sklidil roční úrodu jsme Nebovidy prozatím opustili.

V Nebovidech se nám zatím tiše hutní prosívka na všech cestičkách, roste tráva na trati i mimo ni a my přemýšlíme jak se toho zeleného moru zbavit...

Všichni jistě víte, že se nic samo neudělá. Pověstný pracant a dříč "se to" na brigády nikdy nechodí a tak rady typu tady se to udělá, tady se to vykope, tam se to poseká, jsou naprosto k ničemu. Co si sami neuděláme to nemáme. Finanční prostředky jsou omezené a řešíme doslova každou korunu a tak se musí zvažovat co ano a co ne, co hned a co potom. Ale práce je u nás zdarma a je jí naštěstí pořád ještě dost.

Myslím si, že jsme toho za ten rok udělali dost, když vezmu v úvahu kolik lidí chodí na brigády. Někdy tři, někdy šest, někdy i deset, ale to jen zřídka.
Musím říct, že prvotní sliby a nasazení některých jedinců zklamaly hned po první brigádě, ale zase přišli jiní a jsem za to moc rád. Vždy zvažuji jestli někoho jmenovat, abych se někoho nedotkl, že jsem na něho zapomněl, ale těch stálých, kteří chodí pravidelně není moc a myslím, že si to zaslouží, aby ostatní věděli kdo to pro ně připravil a dovolím si říct oddřel.

Musím poděkovat zejména Rovným, Martinkům, Hostinským, Čendovi, Zvejškům (všem), Kubovi Koneckému, Martinovi Děrdovi, Veselkům, Michalovi Zatloukalovi, Honzovi Šmardovi a ostatním, kteří přišli a pomohli.

Odpovědi na otázky co padaly a budou dál padat si najděte sami mezi řádky tohoto příběhu o RC rally dráze v Nebovidech.

Jak jsem uvedl, je pořád co dělat a co zlepšovat a budovat. Aktuálně nás čeká celkem zásadní krok, umístění stavební buňky na pozemek, která bude sloužit jako sklad materiálu a nářadí, zázemí a také zde umístíme chemické WC.
Na dráze pak musíme zabojovat se všudypřítomnou trávou a plevelem a také se začištěním okrajů již hotových úseků. Dále je rozpracován projekt tunelového mostu a pár dalších mini projektů, které ale budeme řešit průběžně.

Jak vidíte je stále co dělat a že toho není málo je snad jasné. Každopádně pokud vše půjde jak má, tak už letos na podzim zde uděláme menší neoficiální závod, pro brigádníky, kteří v Nebovidech nechali kousek svého já.

Text: xVx
Foto: Monkey, xVx